Videopůjčovna

Citlivý a vyzrálý film sleduje příběh němé Angličanky Ady, která na konci 19. století přijíždí do nehostinného prostředí Nového Zélandu, aby se provdala za muže, kterého nikdy neviděla. Piano, jediný prostředek, kterým Ada může komunikovat s okolím, však její manžel odmítne vzít do domu.

Snímek australské scenáristky a režisérky pocházející z Nového Zélandu Jane Campion Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku.

Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Bronte a Emily Dickinson, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s Maory. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat.

Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její klavír. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to s odporem dává všanc své tělo. Z nejprve vynuceného sbližování se pomalu vyvíjí naplněný milostný vztah, na který oklamaný manžel reaguje velice podrážděně. Drama však nakonec ústí do šťastného konce.

Campion citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. Tvůrci se snažili maximálně přiblížit tehdejší puritánské době. Strhující výkon podává Holly Hunter, jíž zdařile sekundují Harvey Keitel a Sam Neill