Současná polská rodina v dramatu antických rozměrů. Nejlepší polský film roku 2006.

Tvorba polského režiséra Krzysztofa Krauzeho se do širšího povědomí českých diváků dostala díky uvedení jeho dramatu Dluh a zejména životopisného snímku Můj Nikifor. Tato pozoruhodná studie o konci života naivního malíře Epifana Drowniaka v roce 2005 získala Křišťálový globus na MFF v Karlových Varech. Již v době natáčení tohoto snímku začal vznikat jeho následující a neméně úspěšný titul Náměstí Spasitele, na jehož realizaci se jako spolurežisérka a spoluscenáristka podílela i jeho manželka Joanna Kosová-Krauzeová. Oba tvůrci původně chtěli natočit cyklus televizních filmů, které by vycházely z reálných událostí a vyjadřovaly by se k aktuálním společenským problémům. Prostudovali šest ročníků bulvárního deníku Super Express a z tisíce textů nakonec vybrali dvanáct příběhů, které nabídli k realizaci dalším polským režisérům. Projekt zaujal veřejnoprávní televizi, nicméně oslovení tvůrci – s výjimkou Roberta Glińského – neprojevili o cizí látku zájem. Z původního nápadu se zrodil jen jediný filmový příběh: drama Náměstí Spasitele. Novinový článek se postupně proměnil v deset verzí scénářů a publicistický útvar začal získávat rozměr morálního poselství. Základní konflikt snímku Náměstí Spasitele je podobný jako ve filmu Dluh. Také v něm jsou jeho protagonisté shodou nešťastných okolností dohnáni k tragickým činům, za něž musí zaplatit vysokou cenu. Zároveň nelze jednoznačně určit, na čí straně je vina a komu přiřknout trest. Příběh začíná ve chvíli, kdy zadlužený Bartek (Arkadiusz Janiczek) požádá matku (Ewa Wencelová) o dočasné přístřeší pro svoji rodinu. Před dostavbou vlastního bydlení totiž prodal byt a netuší, že naletěl podvodníkovi a že bude závislý na matčiných příjmech. Zájmy a potřeby protagonistů vynuceného soužití stále častěji ústí do konfliktů, lásku střídá nenávist a toleranci nesnášenlivost. Nejhůře to nese Bartkova žena Beata (Jowita Budniková), která se kvůli neutěšeným životním poměrům rozhodne bezvýchodnou situaci vyřešit zoufalým činem: pokusí se otrávit své dvě děti a posléze i sama sebe. Zda je za jejím rozhodnutím msta manželovi, jenž ji opustil a žije s jinou ženou, či bezmezně narůstající beznaděj spojená s nemožností najít práci a realizovat se, musí každý divák posoudit sám. Také Krauzeovi sledují její počínání symbolicky z povzdálí. Konflikt, který je svébytnou variací na téma Euripídovy Médey, nabývá rozměru skutečné antické tragedie: lidé nejsou schopni ovládnout své okolí a nad vším vládne „vyšší moc“. Za zásadní problém přitom tvůrci považují totální rozpad rodiny. Nefunkční se shodou nešťastných náhod nestává jen rodinné soužití manželů s tchýní: ani Beatina rodina totiž není ochotna tolerovat její výjimečnou situaci a vyjít jí vstříc.