Zrcadlo
Zerkalo
SSSR | 1974 | 106 minut | Drama
Nejosobnější dílo Andreje Tarkovského.
Ruský režisér Andrej Tarkovskij (1932-1986) natočil celkem sedm celovečerních filmů. Je až symbolické, že v této řadě uprostřed se nachází Zrcadlo, jeho nejosobnější dílo, o kterém však prohlašoval, že nejméně vyjadřuje jeho estetický vkus a celkově se k němu choval poměrně odmítavě. Režisérovu sebekritiku lze však přijmout jen do určité míry, pro mnoho diváků je právě
Zrcadlo je vůbec nejoblíbenějším dílem z tvorby Andreje Tarkovského. Tarkovskij o něm uvažoval už po Andreji Rublevovi (1966), ale než jej skutečně realizoval, uběhlo téměř deset let. Za tu dobu se různě proměňovaly názvy projektu: Bílý, bílý den; Martyrologium; Vykoupení; Zpověď nebo Proč se držíš v ústraní. Nakonec zvítězilo Zrcadlo, snad pro pohled na sebe sama, který nám tento předmět poskytuje, přičemž nemusí jít jen o pohled vnější, ale i vnitřní, do své duše.
Hrdinou Zrcadla je Alexej, muž středního věku, který onemocní vážnou chorobou. Upoután na lůžko, rekapituluje svůj život a bílá místa paměti si objasňuje v rozhovorech se svou matkou. Je pozoruhodné, že Alexeje nikdy nespatříme, na rozdíl od matky, kterou ztvárnila režisérova skutečná matka, Maria Višňakovová. Oproti ní je postava otce v pozadí, což koresponduje s Tarkovského zážitky z dětství. Když mu byly tři roky, rodiče se rozvedli a on vyrůstal se svou mladší sestrou u matky.
Po vypuknutí války se všichni tři přesunuli na venkov do obce Jurjevec, kde byla dřevěná chalupa plná knih a kde byl Tarkovskij v neustálém kontaktu s přírodními živly, jež tvoří nedílnou součást poetiky jeho filmů - zvláště voda. S otcem, známým básníkem, se vídal jen málokdy, ale i jej využil do svého filmu: Arsenij Tarkovskij v něm čte vlastní verše.
hrají: Margarita Těrechovová, Oleg Jankovskij, Filip Jankovskij, Ignat Danilcev, Alla Děmidovová
režie: Andrej Tarkovskij, scénář: Alexandr Mišarin, Andrej Tarkovskij, kamera: Georgij Rerberg, hudba: Eduard Artěmjev
