Videopůjčovna

Tragikomedie podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse.

Režisér Juraj Herz natočil v roce 1968 svůj třetí celovečerní film Spalovač mrtvol podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, od níž se liší zejména v závěru. Vypráví příběh psychopatického maloměšťáka pana Kopfrkingla s nádechem "psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky", zasazený do 30. let 20. století.

Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria (natáčelo se ovšem v pardubickém krematoriu), zapřísáhlý abstinent a nekuřák, se jeví jako spořádaný otec a milující manžel. Je však posedlý myšlenkou spalování těl a putování duší a miluje kremace, popel, prach, smrt. Domnívá se, že má romantickou a citlivou duši, ale jeho pokrytectví je záhy odhaleno. Kopfrkingla snadno zneužije Němec Reinke a získá ho do služeb nacistické ideologie a především k obludným plánům hromadné likvidace lidí. Kopfrkingl ale potřebuje, aby mu nic nestálo v cestě vzhůru...

Režisér Herz se ve filmu pokusil svým osobitým stylem vybudovat obraz člověka, patologicky posedlého smrtí a vlastní mocí. Vyprávění je zúženo na rovinu Kopfrkinglova deformovaného vidění světa a postupný rozklad jeho osobnosti. Důsledná stylizace obrazu (pomocí tzv. "rybího oka"), hra s montáží, fantaskní vidění bizarností na pomezí černého humoru, využití hororových prvků a především kongeniální herecký výkon Rudolfa Hrušínského, to vše tvoří pevně sevřené, výjimečné dílo.

Osud filmu byl zpečetěn normalizací. V roce 1973 byl titul vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě. Pro kameramana Stanislava Milotu to byl jeho poslední hraný film a Herz se k hrané tvorbě mohl vrátit až koncem 70. let. Obnovená premiéra snímku se konala v roce 1990 v cyklu Filmy z trezoru. Premiéra restaurované digitalizované verze se uskutečnila v roce 2019.