Videopůjčovna

Nicolas Cage v kůži Charlieho Kaufmana. Zapeklitá komedie o zloději orchidejí a scenáristovi v krizi.

Tragikomedie Adaptace navazuje na předchozí snímek režiséra Spikea Jonzeho a scenáristy Charlieho Kaufmana V kůži Johna Malkoviche (1999) nejen tím, že začíná na natáčení tohoto filmu, ale i komplikovanou mystifikační strukturou. Zatímco v předešlém titulu byl jedním z hrdinů skutečný hollywoodský herec hrající sám sebe, tentokrát je protagonistou Kaufman sám. Ve vyprávění, rafinovaně mísícím fikci s realitou, hraje Nicolas Cage nejen Charlieho Kaufmana, ale i jeho neexistujícího(!) bratra-dvojče Donalda, jenž je dokonce v titulcích uveden jako spoluscenárista a jehož "památce" je snímek věnován.

Námětem Adaptace je tvůrčí krize, do níž Kaufman upadl, když přijal nabídku převést na plátno knihu Zloděj orchidejí, kterou newyorská novinářka Susan Orleanová napsala na základě svého setkání s bizarním pěstitelem orchidejí Johnem Larochem. Scenárista se ve snaze zachovat věrnost duchu předlohy dostává do problémů. Krize zasahuje i jeho soukromí: muž podléhá depresím a ztrácí milovanou houslistku Amelii. Zároveň se osamostatňuje jeho přihlouplé dvojče Donald, kterého třídenní rychlokurz kvalifikuje k sepsání banálního, leč úspěšného thrilleru. Neurotický hrdina poté prožije platonické vzplanutí k Orleanové. Zjistí však, že idealizovaná žena propadla Larocheovu vulgárnímu kouzlu a věnuje se s ním konzumaci a prodeji drogy získávané z orchideje přízračné (polyrrhiza lindenii). Zároveň Charlie dopisuje scénář, který není prostou adaptací knihy, ale i popisem probíhajících událostí, v němž se ovšem stále výrazněji prosazuje Donaldovo komerční hledisko. Titulní název Kaufman vnímá nejen jako převod z jednoho "média" do jiného, ale i jako přizpůsobivost podmínkám, která je podle Charlese Darwina rozhodující v boji o přežití a ve vývoji druhů. Motiv poruchy mnohočetné osobnosti, jíž trpí hrdina Donaldova thrilleru, lze zároveň aplikovat i na protagonistu: Adaptace se tak jeví jako další z Kaufmanových psychologických příběhů, zkoumajících krizi moderního člověka jako jedince i příslušníka lidského druhu.

Podobu filmu určuje svébytně nervní způsob vyprávění, těkající ve vypravěčské osobě, v prostoru i v čase. Znovu se však ukazuje, že Kaufman dosud čeká na režiséra, který by dokázal jeho originální koncept podpořit a rozvinout v inscenační rovině.