Digitálně restaurovaný film Martina Friče s lektorským úvodem Marie Barešové z Národního filmového archivu.

Před filmem je připojen dobový týdeník AKTUALITA, abychom mohli alespoň částečně nastínit, jak vypadal svět, do něhož Kristian vstoupil při své premiéře.

Společenská veselohra Kristian měla premiéru v září 1939. Dodnes jde o jeden z divácky nejoblíbenějších českých filmů. Zásluhu na jeho popularitě má především Oldřich Nový v dvojroli šarmantního milovníka a nesmělého úředníka, která dávala vyniknout hlavním atributům jeho herecké osobnosti.

Nový hraje poněkud všedního, ženatého zaměstnance cestovní kanceláře Aloise Nováka, který ovšem jednou za měsíc navštěvuje luxusní bar, kde si hraje na světáckého svůdce Kristiana. Od dam okouzlených jeho půvabným zjevem a galantním vystupováním ale v nejslibnějším okamžiku vždy prchá.

Výrazově bohatý výkon z Nového udělal přední tuzemskou filmovou star a zároveň potvrdil talent režiséra Martin Friče. Ten se svými kolegy při psaní scénáře vycházel z francouzské divadelní hry od Yvana Noého, jež v polovině třicátých let zaznamenala značný úspěch v divadle na pražských Vinohradech. Scénář byl sice uzpůsobený primárně hereckému naturelu Oldřicha Nového, dlouhodobě inklinujícího k jemnému francouzskému humoru, ale dost prostoru zazářit ponechává i hercovým neméně slavným kolegyním Adině Mandlové a Nataše Gollové. Gollová v divadelní inscenaci ztvárnila krásku z vyšší společnosti. Ve filmové adaptaci jí oproti tomu připadla role hrdinovy zakřiknuté manželky.

Neodmyslitelnou součástí veseloherní klasiky založené na důvtipných dialozích a nenucených hereckých výkonech uvedené trojice je také slow-fox Jen pro ten dnešní den. V myslích českých diváků a divaček se píseň usadila stejně pevně jako některé Kristiánovy repliky, např. „Zavřete oči. Odcházím.“