„Myslím, čím déle kráčí člověk životem, tím víc má potřebu navracet se do svého dětství, tím větší má touhu vracet se k představě chlapce a uskutečnit to, o čem jako dítě přemýšlel, o čem snil.“ (Bohumil Hrabal)

Pod záštitou hlavního města Prahy v rámci projektu „Hrabal Praze – Praha Hrabalovi“ natočil známý český režisér Oliver Malina Morgenstern, laureát ceny Arnošta Lustiga, celovečerní dokumentární snímek „Takže se stalo, že…“ o výrazné osobnosti literárního nebe - Bohumilu Hrabalovi. 

Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století Bohumil Hrabal se narodil v Brně - Židenicích, dětství prožil v Polné a Nymburce. Studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale po uzavření českých vysokých škol německou okupační správou prošel řadou profesí, i když po válce práva dokončil a v roce 1946 získal titul JUDr. 

Pracoval jako úředník, traťový dělník, výpravčí, obchodní cestující, dělník v kladenských hutích, balič papíru ve sběrných surovinách, kulisák v divadle S. K. Neumanna v Praze – Libni. V padesátých letech se do Libně přistěhoval z Nymburka a už tady zůstal. 

V ulici Na Hrázi Věčnosti čp. 24 se potkával se svými přáteli grafikem Vladimírem Boudníkem, básníkem Egonem Bondym a mnohými dalšími osobnostmi. A atomová šrajb mašina Perkeo chrlila pod jeho úhozy jeden text za druhým. Od roku 1963 až do své smrti v únoru 1997 byl spisovatelem z povolání. 

Jeho knihy, podle kterých vznikla řada filmů, dodnes vycházejí na celém světě a byly přeloženy do už více než 29 jazyků. V celovečerním dokumentu, který dostal jméno podle Hrabalova oblíbeného slovního spojení – Takže se stalo, že…, vzpomínají mezi mnoha jinými filmoví režiséři Jiří Menzel, Jan Němec a Petr Koliha, jejich divadelní kolega Ivo Krobot, akademický malíř Václav Špale, publicista Tomáš Mazal, profesoři Josef Zumr, filozof a Hrabalův přítel i soused z Libně, a přednosta ortopedické kliniky nemocnice Na Bulovce MUDr. Pavel Dungl, básník Egon Bondy a také výčepní od Zlatého tygra Karel Hulata a profesor František Dvořák.  

Dokumentu přidávají na atraktivitě hrané dotáčky i komentáře Oldřicha Kaisera v nezbytné „hubičkovské“ uniformě výpravčího.