Muž a žena. Dva byty. Jeden dalekohled.

Šedivé varšavské sídliště, 80. léta 20. století. Mladý poštovní úředník Tomek si natahuje budík na půl devátou, aby byl připraven, až se žena z protějšího domu vrátí domů. Atraktivní třicátnici Magdu sleduje už rok, se vší nevinností a upřímností svých devatenácti let. Láska, nad níž pomalu ztrácí kontrolu, ho ale vede k činům překračujícím hranice tichého obdivu. Telefonuje jí, posílá jí falešná poštovní oznámení a začne rozvážet mléko, aby se s ní mohl osobně setkávat, nahlásí u ní v bytě únik plynu, aby jí překazil milostnou schůzku…

Když to nakonec nevydrží a přizná se jí, zkušená, nešťastná a osamělá žena se mu za neobratný vpád do soukromí pomstí – pozve ho domů a předvede mu, co znamená láska pro ni. Hluboce zraněný a ponížený Tomek už nechce dál žít…

Dílo je upravenou verzí jedné části Kieślowského mimořádného televizního cyklu Dekalog (jehož samostatné a přece zvláštně spojené příběhy jsou mimo jiné o tušení vyšších principů, o tom, že člověk nemusí být věřící k tomu, aby v sobě nesl touhu po Zákoně, Pořádku, Absolutnu, Bohu, neboť bez vědomí jakéhosi "metafyzického kontextu", pocitu odpovědnosti za vlastní osud i za osud světa, se lidský život stává tragickým nedorozuměním).

Film je konfrontací dvou koncepcí lásky: smyslné a sebeobětující. 19letý sirotek Tomek pozoruje dalekohledem z okna svého pokoje 35letou Magdu, do níž je zamilovaný. Žena, redukující lásku na sex, ho hluboce raní, takže se pokusí o sebevraždu. „Probuzená“ Magda začne vnímat svět jinýma očima. Jemně a diskrétně ztvárněné téma má příchuť hořkosti, pramenící z nemožnosti naplnění lásky, kterou si přejeme.

Film vyzývá: nezpůsobujte bolest či dokonce tragédii nešetrností k druhým. Intimní interiéry jsou pozoruhodně zasvícené, hudba výborně podmalovává atmosféru, všechny sekvence jsou dokonale propracované. Rafinovaně vyprávěný děj vytváří z jemného přediva chvějivou skutečnost, blízkou snění v bdělém stavu.