Speciální rozšířená verze prvního dílu filmové ságy. Jeho moc ovládne každého, kdo po něm zatouží. Jen jediný mu dokáže odolat. Společenstvo devíti jej musí zničit.

Na trilogii Pán prstenů pracoval oxfordský profesor anglického jazyka a literatury John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973) sedmnáct let. Když v roce 1954 vyšly první dva díly, Společenstvo Prstenu a Dvě věže (závěrečný díl Návrat krále o rok později), stala se tato sága jednou z nejvlivnějších knih 20. století.

Podobné dílo nemůže uniknout zájmu filmařů; filmová práva nakonec získal v roce 1969 producent Saul Zaentz. Řada slavných režisérů, mj. Steven Spielberg, George Lucas či Francis Ford Coppola, projevila o tuto látku zájem. Marně.

Až známý novozélandský tvůrce Peter Jackson přišel s obchodní nabídkou: produkční firma Miramax pomůže Zaentzovi dokončit Anglického pacienta za uvolnění práv na Pána prstenů. Zaentz souhlasil, ale pro odpor určité skupiny v Hollywoodu zakotvil nakonec Jackson u menšího studia New Line Cinema a jeden z největších projektů v dějinách kinematografie (natáčely se totiž všechny tři díly najednou) byl odstartován.

Snímek Pán prstenů: Společenstvo prstenu vypráví příběh hobita Froda Pytlíka a jeho druhů. Frodo má Prsten, po němž touží zlý Sauron, aby mohl ve Středozemi nastolit vládu Zla. Tomu se dá zabránit jedině zničením Prstenu přímo v Sauronově říši Mordor.

Frodo se vydává na cestu, ale ne sám. S ohledem na Sauronovu touhu zmocnit se Prstenu je ustanoveno Společenstvo Prstenu. Kromě Froda a jeho tří hobitích přátel jsou zde lidé Aragorn a Boromir, elf Legolas, trpaslík Gimli a vůdce celé skupiny, čaroděj Gandalf. Po prologu, který ve zkratce líčí historii Prstenu, nadchází jejich cesta, jež je strastiplná a velmi nebezpečná. Odvážní cestovatelé mají za sebou i před sebou Sauronovy služebníky i skřetí vojsko...

Tvůrci citlivě respektovali literární předlohu a knižní ilustrace Alana Leeho. Všechny postavy košaté ságy se sice na plátno nevešly a ve filmu najdeme spíše akci než poetiku či květnaté úvahy, ale všichni vypadají a jednají tak, jako jejich knižní předchůdci. Elfové jsou éteričtí a krásní, hobiti roztomilí, Gandalf impozantní i šibalský, skřeti odporní.

Za zmínku stojí i nadmíru šetrné zacházení s digitálními triky. Velcí lidé jsou na plátně společně s hobity jen když je to opravdu nutné. V ostatních případech si režisér vypomohl triky jiného druhu: kamerovou perspektivou, dvojníky (malými i velkými), rychlým střihem.

Výsledkem je špičkové dílo v žánru fantasy, jež nezklame skalní hobitology a prstenofily, ale ani ty, kteří se mezi ně nepočítají. Trilogie vznikla na Novém Zélandu, přičemž tvůrci hojně využili tamních přírodních krás.