Okouzlující příběh o lásce a ztrátě.

V okouzlujícím příběhu o lásce a ztrátě jsou ve hře dvě srdce. Učitel, jenž chce předat své znalosti další generaci, a dívka z venkova (současná největší čínská herecká hvězda Zhang Ziyi), která touží sdílet svou duši s mužem, jehož miluje. Vzpomínky a oslava léta v zimě života. Drobounká a vrásčitá stařenka ve snímku Cesta domů prohlašuje, že její manžel bude z místa, kde zemřel, dopraven domů tak, jak se sluš&... Drobounká a vrásčitá stařenka ve snímku Cesta domů prohlašuje, že její manžel bude z místa, kde zemřel, dopraven domů tak, jak se sluší. Žádná auta, žádné traktory. Musí být přinesen skupinou mužů, aby „nezapomněl cestu domů“. Láska, tradice a oddanost rodině jsou tématy sentimentálního příběhu od čínského režiséra Zhang Yimoua, autora mistrných počinů Vyvěste červené lucerny a Shanghai Triad (Šanghajská trojice). Zhangovy filmy sledují určitý trend – odklon od historických témat k tématům osobním a intimním. Cesta domů rozehrává konflikt mezi starou vdovou (Zhao Yuelin) a jejím synem (Sun Honglei), obchodníkem ve středním věku, který se ve svém autě vrací do zapadlé vesničky na severu Číny, kde vyrostl. Matčino lpění na starém zvyku, který od dob kulturní revoluce už nikdo nedodržuje, synovi připadá jako čirá pověra. Truchlící stařena se však nehodlá vzdát a nakonec se jí podaří dosáhnout toho, aby si její syn začal vážit tradice a rodinné cti nade vše. Prostý příběh se podobá íránskému snímku Odnese nás vítr. Zhang do filmu vnáší dar mistrné obrazové kompozice a příběh rozděluje mezi současnost (natáčenou na černobílý materiál s modrým nádechem) a dávný příběh námluv hrdinových rodičů (natočený barevně a se synovým komentářem). Moderní část se mi nesmírně líbila, zejména prostá průzračnost scén mezi stárnoucí matkou a jejím zmateným synem. Zhangova ostrá paleta barev je velmi působivá a v závěrečné scéně pohřebního průvodu jdoucího sněhem režisér dosahuje vizuální a emociální apoteózy přibližující se jeho nejlepším dílům. Zbytek filmu však není stejně uspokojivý. Retrospektivní záběry mají podobu neostrých a provzdušněných obrazů a podbarvující flétnový doprovod je mírně zastaralý.