Goyovy přízraky

Film Miloše Formana.

Sedm let po Muži na Měsíci (1999) nabízí Miloš Forman divákům další ze svých vnitřně konzistentních žánrových úvah o svobodě jednotlivce ve společnosti. Tentokrát situuje děj na přelom 18. a 19. století do Španělska, jež v té době procházelo razantními společenskými změnami pod vlivem Francouzské revoluce. Výrazněji než ve svých předcházejících historických kostýmních projektech Amadeovi (1984) a Valmontovi (1989) spojuje Forman individuální osudy hrdinů s proměnami konkrétní historické reality.

Autentická postava, slavný malíř Francisco Goya y Lucientes (1746-1828), je přitom stejně rovnocenným protagonistou vyprávění jako fiktivní dominikán Lorenzo Casamares, zprvu nadšený iniciátor nového tažení inkvizice proti kacířům, posléze vášnivý odpůrce církve, šiřitel revolučních myšlenek a přisluhovač francouzského dobyvatele Napoleona. Goya a Lorenzo reprezentují protikladné postoje ke světu: první se jej pokouší v roli pozorovatele nestranně a pravdivě zobrazovat prostřednictvím svého umění, druhý jej naopak chce násilně měnit „k lepšímu“, postupně pod hesly dvou protichůdných světonázorů. Z duality obou hlavních postav, jejichž odlišné koncepty tragicky selhávají, se rodí hořký obraz dějin, drtících lidské individuum v pasti ideologicky zdůvodněné totality.

Titul filmu odkazuje nejen k umělcovým slavným grafickým listům, ale týká se též dvojice, jejíž portréty Goya na počátku vyprávění (1792) shodou okolností maluje a jejíž osudy sleduje nejen v roce 1792, nýbrž i po patnáctileté „přestávce“. Vedle zdánlivě sympatického a vlídného, ve skutečnosti však proradného Lorenza tu důležitou roli hraje i krásná a nevinná Ines Bilbatuová, která na dlouhé roky mizí v kobkách inkvizice kvůli nesmyslnému obvinění z kacířství.

Myšlenkově patří Goyovy přízraky k nejzajímavějším a nejprovokativnějším kostýmním historickým projektům posledních let. Snímek se natáčel s převážně domácím štábem ve Španělsku. Ze srovnání se žánrově obdobnými hollywoodskými velkofilmy ovšem dílo pětasedmdesátiletého Formana handicapuje disproporce mezi složitým, ambiciózně uchopeným tématem a jeho místy topornou realizací. Navzdory tomu se jedná o pozoruhodné dílo, k jehož kvalitám přispívá i mezinárodní herecké obsazení. Na scénáři se s Formanem podílel jeho dlouholetý přítel, slavný scenárista Jean-Claude Carrière, hudbu složil český skladatel Varhan (Orchestrovič) Bauer.

Ještě před uvedením filmu u nás vyšla rozšířená novelizace scénáře (Alpress, Frýdek-Místek 2006).